Jak jsem rodila své čtyři děti

Myslela jsem si, že na porod je třeba se nachystat. A tak jsem se chystala, tak, jako to dělá řada žen. Četla jsem knihy, navštěvovala předporodní přípravy, učila se dýchat, tančila, masírovala se olejíčky, chystala si věci. Chtěla jsem porodit přirozeně a krásně, protože – jak přece všichni víme – okamžik porodu nás formuje po celý život.

Ano. Jenže…

Jedna věc je vědět, jak věci dělat správně, chystat se na porod a upřít příliš mnoho pozornosti a sil na tento okamžik a na dobu po narození a druhá věc je chtít být harmonická už teď, dnes, v tomto okamžiku a to nejen kvůli budoucímu miminku, ale také kvůli sobě. Začít prostě od sebe a ZEVNITŘ.
Pravda, mé přípravy nebyly úplně marné, na všechna svá miminka jsem byla napojená, každý den s nimi rozmlouvala, u každého dopředu znala pohlaví. A i porody proběhly přirozeně, vždy s extrémně rychlou závěrečnou fází, kdy jsem jen zírala, kde se ve mně bere ta síla…
Přesto jsem u dvou dětí měla jiná očekávání a to mě zklamalo, jednou jsem si dokonce zažila slušné poporodní potíže a trauma. Nicméně všechny děti přišly na svět přirozeně, v pořádku, zdravé a kojení se nám dařilo nádherně.
Měla jsem za to, že harmonickým porodem to začíná a pak se stačí o své dítě s láskou starat a všechno bude přece krásné a harmonické. Ale pozdější realita mi ukázala, jak hluboce jsem se mýlila!
Mám čtyři děti a žasnu, jak je každé úplně jiné. Když si vzpomenu na dobu, ve které byly počaty a na celý průběh těhotenství, porodu a kojení, NEJDE přehlédnout, jak se tehdejší životní situace učebnicově shodují s povahou a sklony daného dítěte. A můžu se stavět na hlavu, ale jejich přirozenost je daná a mé pole působnosti je teď už velmi úzké…
Ačkoli jsou všechny mé děti bezvadné, jedinečné a talentované, musím připustit, že dvě z nich mi trochu „utekly“ a dvě se naopak nadmíru povedly, což mi přináší na jednu stranu bolest a na druhou radost, ale tak to je. To je škola života, kterou nezbývá než pokorně přijmout, sklonit hlavu a přijmout těžkosti sportovně a s vědomím, že jejich pochopením a přijetím se situace postupně léčí.
A tak se učím uplatnit svou kreativitu v překonávání nesnází a učím se jako zahradník roubovat na méně plodné stromy vetvičky těch nejušlechtilejších jabloní a raduji se z každého nového plodu.
Ale k důležité věci – to, že dítě přichází a s sebou přináší situace, které nás automaticky někam vedou, to je fakt a pro mnoho lidí to není žádným velkým tajemstvím. Působení druhé duše blízko nás nás prostě natolik ovlivní, že je najednou těžké žít svůj život tak, jako dřív.
Aby k nám přišla duše, která s sebou přinese poezii a harmonii, je potřeba být harmonicky nastavená ještě před početím a miminko počít vědomě, s láskou a v partnerském propojení na vyšších rovinách. Teprve tehdy jsme skutečně zralí pro dítě a teprve tehdy k nám přijde opravdu vznešená duše.
Ale neházejme flintu do žita. Jak jsem psala, to je život a moudrost nebylo nám to dáno, a tak hrajeme s těmi kartami, které nám byly rozdány. Ale pro budoucí maminky je toto důležité poznání a pokud se mi podaří alespoň jedné ženě pomoci, budu spokojená.
A my ženy, které jsme počaly nevědomě a Přesto je to možné a dokonce žádoucí a na základě svých bolestných zkušeností prosím všechny maminky na kolenou: „Nespadněte do toho až po uši, i přes silný miminčí vliv je v naší moci špatné nálady a postoje ovlivnit!“
Mě ale zajímala otázka, jak to, že někdy k nám přijde dítě a přinese s sebou nádherné chvíle a jindy přijde naopak s naprosto hustými, transformačními lekcemi.
Každopádně když dnes srovnám jejich povahy a tendence s dobou, ve které byly počaty, ve které jsem je nosila pod srdcem, pak rodila a posléze kojila, nejde přehlédnout jistá souvislost. Všechny mé zájmy, myšlenky, emoce a sklony z daného období se nyní zračí v dítěti,
Všechny své děti jsem nakonec porodila přirozeně, při samotném porodu se mě zmocnila taková síla, že porod byl vždy neuvěřitelně rychlý, ale přesto nebylo vše vždy harmonické.